Ty dva oranžové kufry byly součástí tradice v moji rodině. Skladovaly se v nich pytlíky rýže a fazolí a jiné zásoby pro případ nouze. Daly se v případě nutného odjezdu snadno naložit do auta. Rýže a fazole byly pravidelnou součastí našeho jídelníčku a soustavně se obměňovaly. Nás děti (starší sestru Janice, mladšího bratra Marka a mne) učili skladovat si základní zásoby. Jídlo a vodu. Nezáleželo tolik na konkrétním obsahu, jako spíš na principu a na tom, naučit to svoje děti.
Moje sestra Janice, která žije v New Hampshire, vždycky skladovala rýži a fazole, některá svoje oblíbená konzervovaná jídla, vodu a další věci. Přiznala se mi, že ji to moc netěšilo, ale dělala to stejně. Pak přišlo léto 2006. V Nové Anglii začalo pršet a zapomnělo přestat. Ve měste, kde žije Janice, spadlo během několika dní víc než 356 mm vody. Řeka se vylila z břehů a ve středu města byla hloubka přes 3,5 metru. Deště a záplavy zničily mnoho silnic. Navíc hrozilo, že se protrhne přehrada a obyvatelé ohrožené oblasti museli být evakuováni.
Janicin pozemek je na vyvýšeném místě a povodněmi ohrožen nebyl. Ale většina silnic byla nesjízdná, elektřina nešla nikde a většina obchodů s potravinami byla vyplavena nebo nedosažitelná. Janice nevědela, jestli by se objížďkou do nějakého obchodu mohla dostat, ani jestli by v něm něco měli, protože dálnice byly pod vodou a zásobování bylo přerušeno. Ale Janice s jejími zásobymi vody a potravin nehrozilo žádné nebezpečí ani obavy. Prostě zůstala doma. Nemusela riskovat jízdu po zrádných silnicích. Janice už neotravuje její zásoba najnutnějšího jídla a vody.
V těch oranžových kufrech mých rodiču byly, pokud si pamatuji, hlavně spousty librových balíčků bílé rýže, bílé a barevné fazole, všechno kupované. Ty měly být požehnáním v krizi. Dnes bych si je nevybrala. Ale základní princip platí stále. Prozíravost velí, mít dostatečnou zásobu jídla alespoň na několik měsíců. Měla by to být jídla, která rádik a často jíte, takže zásoby se pravidelně obnovují a nejsou starší než rok. Tak máte v nouzi jídla, která umíte připravit a vychutnat, což je obojí praktické a povzbudivé. A vaše zásoby nikdy nebudou staré a prošlé.
Nikdy jsem nezažila velkou katastrofu. Ale zažila jsem spoustu menších událostí, které se mohly proměnit v krize, kdybych bývala musela cestovat za potravinami a vodou. Po zimní bouři následoval týden bez elektřiny a silnice plné trosek a spadlých drátů. Bez elektřiny tady znamená i bez topení, bez vody a bez sporáku (čerpadlo ve studni i sporák jsou na elektřinu). Naštěstí jsem měla spoustu jídla, zásobu vody a propanový tábornický vařič. Elektřina vypadne na několik hodin asi třikrát do roka. Nikdy nevíme, jestli to potrvá hodiny nebo dny. Máte-li zásoby, jste klidní. Několikrát bylo také náledí a strmá silnice mezi naším domem a dálnicí byla neprůjezdná, takže jse s ese sousedy ocitly v izolaci. Takové situace se mohou proměnit v krize, pokud se pokusíte cestovat. Když máte možnost prostě zůstat doma, jsou to pouhé nepříjemnosti.
Z knihy: Carol Deppe – Nezdolný záhradník
Knihu si môžete zakúpiť tu: http://eshop.biosferaklub.info/produkt/nezdolny-zahradnik/