Další vyprávění zmíněného tyrolského tesařského mistra dobře doplňuje téma vlivu Měsíce na přírodu:
V tyrolské nížině uložil jeden sedlák na podzim synovi, aby šel na horskou pastvinu a aby tam podle tradice vsadil do země pět malých dřevených žlabů na vodu pro dobytek, který tam dorazí v létě. Žlaby se zahrabou u pramene nebo vodního toku tak, že voda bez vlastního přívodního žlábku proudí sama od sebe přes okraj žlabu a plní tak napajedlo.
Syn chtěl práci odsunout na další den, protože v sousední vsi se mělo tančit. Starý ale nepovolil: „Žlaby tam musí dnes a basta!“ Syn se tedy vydal na cestu k horské pastvině. Poté, co zasadil třetí žlab, se ale vypařil a šel tancovat. Oba zbývající žlaby zahrabal až o pár dní později. Byl si jist, že otec už na podzim na horskou pastvinu nepůjde.
Otec tam přišel skutečně až po jarním tání a překvapil syna dotazem, proč zahrabal dva žlaby později. „Odkud to víš, vždyť jsi sem celý podzim už vůbec nešel?“ chtěl vědět syn. „Tak se na ty žlaby podívej,“ prohlásil otec, „do tří žlabů, které byly zasazeny ve správný den, teče voda správně dovnitř. Do těch dvou zbývajících už ale neteče ani kapka. Voda žlaby podemlela a teď teče mimo napajedlo!“
Když mi tesařský mistr vyprávěl tento příběh, bylo mi okamžitě jasné, jaké to mělo pozadí. Jako lesník jsem se ve svém horském revíru v Karwendelu musel totiž starat o rozsáhlou síť štěrkových lesních cest, na nichž vznikaly největší škody vždy v důsledku letních horských bouří. Tehdy jsem si všiml, že je rozhodující, zda bouřkové srážky spadly při přibývajícím, nebo ubývajícím Měsíci. Při přibývajícím Měsíci jsem měl s cestami vždy méně starostí.
Pozoroval jsem, že bouřky za přibývajíciho Měsíce zanechávají málokdy hluboké brázdy, většinou bylo zapotřebí jen tu a tam odstranit pár štěrových nánosů. Když ale dešťová voda při bouři proudí přes lesní cesty za ubývajícího Měsíce, jako by najednou uvolňovala přídavné, neviditelné síly. Vyrývá do cest hluboké rýhy, a po bouři za ubývajícího Měsíce bylo vždy zapotřebí mnohem více opravných prací.
Tyto síly byste mohli snadno vyzkoušet sami v jiné souvislosti: kůly do plotu se nikdy nemají vsazovat za přibývajícího Měsíce. Už při dalším mrazu se začínají viklat a rychleji hnijí. Ty, které byly naopak zasazeny za ubývajícího Měsíce nebo novoluní, jako by vrostly do země. Drží lépe a jsou trvanlivější. Ideální jsou zemní dny za ubývajícího Měsíce (např. dny v Panně).
Tuto sílu Měsíce ve vztahu k Zemi využívají i staří pokladači podlah. Dřevěná podlaha, která byla položena za ubývajícího Měsíce, méně vrže a leží klidněji.
V jednom solnohradském tesařském provoze jsem se setkal se vzácným případem, kdy spolu pracují čtyři generace tesařské rodiny. I pro ně je pokládání podlah za ubývajícího Měsíce samozřejmostí. „Tak to dělal už můj pradědeček a my se této výhody samozřejmě také nezřekneme!“ Těmito slovy potvrdil mladý tesařský mistr trvání staré tradice ve své tesařské firmě.
Z knihy: Erwin Thoma „…viděl jsem tě růst“
Knihu je možné kúpiť tu: https://www.rinok.sk/videl-jsem-te-rust-d260.htm