„Začneme tedy od začátku.“
„Vznik naší planety, což je první otázka, která přímo souvisí s námi, s lidmi. Jak a kdy, podle vás, se objevilo na Zemi lidstvo? Prosím, ale od začátku…“
„Především upřesníme, že na Zemi pozemští lidé neexistují. I když už jsme se zde stali domácími, ale naši předkové sem přišli z jiných planet…“
„Opravdu? A jak to tedy je s archeologickými výzkumy? Kdo to jsou Pithecanthropus, Neandrtálci…“
„Neandrtálci, to jsou právě ti domácí, se kterými zde naši předkové žili paralelně. Jednou žili naši předkové na zeleném kontinentě, který se potom potopil – byl tehdy izolován jako Austrálie. Neandrtálci žili na jiném kontinente a potom vymřeli.“
„Jako mamuti?
„Mamuti odešli později. Vědci objevené kostry Neandrtálců nebyly „mladší“ než 35-40 tisíc let. Jen tak mimochodem, co se toho týká, objem jejich lebeční kosti byl větší, než má člověk dnes.“
„Takže naši předkové, které nazveme „prvními lidmi“, přišli z vesmíru? To znamená, že nesouhlasíte jak s boží teorií, tak ani s evoluční teorií vzniku lidstva?“
„Nyní pracuji na knize, která se jmenuje „Rusko v křivých zrcadlech“. První díl je hotový, procházím ho už počtvrté, takže jistě chápete, co to s sebou přináší. První část se týká vzniku člověka. Dotýkám se v ní všech verzí, od religie až po vědu. Takže, v Bibli, ve Starém zákoně, není žádná řeč o vzniku člověka ve vztahu s Božím tvořením, je třeba to číst pozorně a rozebírat to a hlavně, přemýšlet nad tím… Zato se v něm píše o vzniku „šedé“ podrasy v Indii, to bylo zhruba před 5 tisíci lety.“
„To je jako doplněk k už existujícím rasám?“
„Ne, před tím nebyla ani černá, ani žlutá, ani červená, byla pouze bílá rasa. Naši slovanští předkové, jako bílá rasa, tuto planetu kolonizovali. Existují o tom čistě objektivní fakty, které prostě nelze vyvrátit. Ostatní rasy se na naší planetě objevili později a najednou na těch samých místech, které obývají do dnešního dne. Potom docházelo jen ke směšování ras, ne naopak.“
„No, ale jak se tedy vůbec lidé na Zemi dostali?“
„To je takhle zkrátka neobjasnitelná věc. Poprvé sem naši předkové přišli asi před 600 – 800 tisíci lety…“
„Jakou cestou?“
„Byly dva základní druhy přemisťování: první naši předkové nazývali „brána do mezi světa“, které Američané dnes nazývají „hvězdná brána“. Je to možné to srovnat s „portálem“ v počítačových hrách. Jde o to, že prostor se zhroutí a dvě místa jsou spolu na jednom místě. Proto, aby tohle pracovalo, je potřeba, aby bod východu měl stejný „portál“. Důkazů, že to takhle funguje, je plno. Druhá cesta se používala tam, kde nebyl nic platný „portál“. To se týká hlavně technických přístrojů. Protože v prostoru se přemisťovaly i kosmické koráby. Naši předkové je nazývali „vajtmany“, to jsou koráby krátkého dosahu a „vajtmary“, to jsou ohromné „mateřské koráby“, které byly schopny nést více než sto jiných korábů. Vajtmar byly dva typy, velká a malá. Malá nesla uvnitř do 144 vajtman, velká pak více než 144. To byla ohromná „mateční loď“, kterou bych já nazval jako mezigalaktický koráb. Země spadala do objektu civilizace… Pro naše předky bylo přemístění s jedné planety na druhou takovým obyčejným jevem, jako je pro nás přelet z jednoho města do druhého. Důkazy pro to jsou ne jen ve Slovansko-Árijských Védách, nýbrž i v reálných artefaktech, které se zachovaly do naší doby.“
„A potom to všechno nejednou zmizelo?“
„Nezmizelo to najednou. Prakticky celá historie života na zemi – to je souboj mezi světlými a temnými silami, mezi ničiteli a tvořiteli. Síly vytvářející, tvořící, které něco vytvořily, patří ke světlým silám; ničivé pak k temným, to jsou sociální parazité. Sociální parazité se ničím tvořivým nikdy nezabývali. Vše je jednoduché a přehledné!“
„Ne tak úplně. Co jsou to ti sociální parazité?“
„Čím se sociální parazit liší od biologického? Zkrátka parazita příroda vytvořila pozitivně, on ničí konkrétní živočichy, nejvíce však z biologického hlediska ty slabé, čímž se zabraňuje rozšiřování nemocí a jednotlivcům, kteří jsou slabí svojí genetikou. Takže, když vystupuje v negativní roli konkrétního živého organizmu, přírodní parazit přináší užitek druhům nebo populacím. Sociální parazit, aby mohl existovat, musí zničit to nejzdravější, nejsilnější jádro společnosti. Pouze když je zničen výkvět společnosti, on může rozkvétat. Když se zničí silné jádro společnosti, zničí se tím i rozvoj této civilizace…“
„Odkud se na Zemi tito sociální paraziti vzali?“
„Objevili se tu stejně jako i všichni lidé, prostě na Zemi přišli. Jejich první pokus převzít na Zemi kontrolu byl před 110 tisíci lety – tento pokus byl odražen velmi lehko… Byly ještě tři pokusy a asi před 40. tisíci lety byla další válka mezi světlými a temnými silami, po které si je naši předkové vzali na starost. Sociální paraziti přišli, aby se zmocnili Země a využívali výsledek experimentu, který naši předkové na této planetě prováděli.“
„Jaký to byl experiment?“
„Jak jsem už řekl, stvoření člověka nebylo žádným božským aktem. Bylo to genové inženýrství našich předků, kteří se snažili vylepšit plemeno. Kdyby svoji práci dokončili tak, jak bylo předpokládáno, snad by bylo všechno jinak, ale nebylo jim dopřáno tuto práce zakončit, ve výsledku čehož se všechno obrátilo proti nám.“
„Takže se to zakončilo katastrofou?“
„Ano, před 13. tisíci lety se na zemi snažili řídit, tedy přesněji, hrát si s přírodními silami, v důsledku čehož došlo ke katastrofě. Osa Země se pootočila o 23 stupňů, změnily se klimatické podmínky, začala jaderná noc, došlo k prudkému ochlazení, přehnaly se cunami a stalo se ještě mnoho dalšího… Tímto byla naše civilizace odsunuta do doby kamenné.“
„Hovořil jste o slovanských předcích bílé rasy. Pochopil jsem to správně?“
„Ano a je tam i několik faktů jako potvrzení toho. Legendární Viking Rjurik byl Slovan – Lužický Srb. A od jakého slova vznikl název města Berlín? Od „berlogi“, protože mají i medvěda ve znaku na erbu. Berlín, jako i jiná evropská města, byl ruským, patřící slovanským kmenům a Lužickým Srbům. Nicméně, německé kmeny, mimochodem, naši příbuzní – bouřili Velety a lužické Srby proti sobě, střídavě podporovali jedny nebo druhé v jejich neustálých třenicích. Veleti a Lužičtí Srbové důkladně bili jeden druhého až se tak oslabili…“
„Ano, to je po našem! Podobný proces jde i skrz celou ruskou historii – od knížecích sporů do Občanské války a dále ani upřesňovat nebudeme.“
„Takže, když byli jedni i druzí oslabeni, Němci přišli a skoro všechny úplně vybili. Nedělali s tím žádné scény, i když to byli naši příbuzní. To bylo 7. – 9. století.“
„To je ale doba, která je pro většinu z nás úplně neznámá.“
„Samozřejmě, protože naše dnešní oficiální historie se začíná až od Kijevské Rusi. Tisíc let a konec! Pamatujte si, že historie, tak jak je nám předkládána, to v žádném případě není věda, protože ji každý může interpretovat tak, jak se mu chce. Proč se toto stalo reálným? Protože každý fakt odrážející nějakou historickou skutečnost, je zapsaný ve prospěch někoho a něčeho. Chápete to? Bere se v úvahu subjektivní názor a na jeho základě se vytváří další subjektivní názor.“
„Takže, když máme konkrétní událost, třeba Říjnovou revoluci, Vlasteneckou válku 1812 nebo Pugačovo povstání, od toho se přece nedá nikam utéct. Pro přemýšlivého čtenáře není přece tak složité, nehledě na různé interpretace a dokonce i falzifikáty těchto událostí, aby se dopracoval k pravdě…“
„Naneštěstí to tak není! Vrátíme se k vámi vzpomínanému Pugačovu povstání. V historii se ukazuje jako vzpoura davu, ale přece, když Jemelia Pugačeva mučili, nepřiznal se, že stál v čele povstání, jen říkal, co jsem udělal, to je moje věc…“
„Myslíte si, že byl ještě někdo jiný v čele? Nebo, snad, dokonce reálný Petr III., pod jménem kterého vystupoval Pugačov?“
„Vůbec žádné povstání nebylo! Byla to válka…“
„Ani tohle není nová formulace této události: „křesťanská válka pod vedením Pugačova“…“
„Ale vůbec ne! Tohle je – reálná Holandská mapa Eurasie z roku 1717. Viděl jsem místa – dědictví Petra I. z dob, kdy očistil naše severozápadní země od Švédů. Podívejte se: Uralské hory, na východě Kaspické moře, i když tady ne úplně zcela vyobrazené. Myslíte si, že Kateřina II. měla více zemí? Dostala jako dědictví přesně takové území. Tady je napsáno „Moskovia“ a dále k východu, podívejte se, leží „Veliká Tartaria“…“
„Můžeme předpokládat, že na východ za hranice, tzv. Moskovii, Holanďané tehdy prostě nechodili.“
„Souhlasím. Tady máme první vydání Encyclopaedia Britannica, rok 1772. Čteme tady: “Veliká Tartaria – je největší země na světě. Rozkládá se na východě od Moskovii“. Ve druhém vydání této encyklopedie toto už, bohužel, neuvidíte.“
„A co je to ta „Veliká Tartaria“? To jsou pozůstatky Zlaté Hordy, impérii Čingischana?“
„To je směšné, přečtěte si Gumilova, mongolové nemají ani ponětí o tom, že by někdy existoval nějaký Čingischán, ani o tom, že by někdy vládli světu. V národních pamětech nemají ani jeden epos, ani jednu zmínku, prostě nic! To všechno pro ně bylo nečekaným blahem, se kterým prostě jen souhlasili. To je absurdní. „Mogol“ – řecky „veliký“, s Mongolskem to nemá nic společného… Byla „Veliká Tartaria“, od které se odpojila Západní Evropa, potom Romanovská oblast.“
„A proč to teda dnes prakticky nikdo neví?“
„Když západ posadil na trůn Romanovce, jejich úkolem bylo zničit pravdu o reálné historii. To byla jejich daň za ruský trůn, na který oni ani neměli právo!“
„Ale po oficiální verzi se tyto práva velmi tvrdě kontrolují… Dobře, ale neušli jsme velmi daleko od Pugačova?“
„Všechno je to vzájemně propojené. Když se Kateřina II. ujala moci, tak rychle rozpoutala občanskou válku proti panovníkům „Veliké Tartarie“ – proti staré dynastii, která se také nazývala „dynastií hordy“. Existuje unikátní rukou psaná kniha rodokmenů královských a carských rodin v Evropě. Jsou tam i panovníci Tartarie… Ve vedení „dynastie hordy“ v té době byl Petr a romanovští historici z toho těžili: oni totiž říkají, že Petr III. je ten, za kterého se vydává podvodník.“
„To tedy znamená, že „Pugačovo povstání“ tak bylo poraženo…“
„…to byla porážka staré dynastie, která odešla na východ a zajala Čínu, aby si ji úplně podřídila.“
„A nová dynastie, jak říkáte, začala „měnit“ historii?“
„Ano, po roce 1775, když se jim podařilo porazit starou dynastii, začali romanovští mocipáni čistit archívy, pálili velká množství dokumentů, letopisů… I přes to však z toho něco zůstalo! Mimochodem, začali ničit i tzv. mapy Tvořitele – jednu z 200 těchto dříve existujících map našel profesor univerzity v Ufě Alexandr Čuvyrov. Tato obsáhlá mapa znázorňuje, přičemž absolutně přesně, reliéfní zobrazení západní Sibiřské oblasti. Podobnou mapu není schopna vytvořit ani nynější civilizace: nejsou v ní obsaženy jen unikátní údaje, nýbrž i technologie, jejímž základem je žula, samotná mapa je potom skleněná, pak je ještě ochranná vrstva, která je porcelánová. Nikdo neví, jakým způsobem byla tato mapa zhotovena a podobná technologie dnes prostě ani neexistuje. Na mapě bylo zobrazeno asi 12 tisíc kilometrů kanálů, které byly široké 300 – 500 metrů, přehrady 2 – 3 kilometry dlouhé, půl kilometru široké… Byly tam ještě ohromné trojúhelníkové, obdélníkové a kosočtvercové oblasti, jejichž účel dnešní vědci neznají.“
„To znamená, že naši panovníci cíleně pracovali proti Rusku?“
„Ano a já jsem se o tom zmiňoval ve článku „Noc Svaroga“, že dohoda proti Rusku existuje už velmi dávno. Revoluce v roce 1917 je logické zakončení jednoho takového procesu…“
„Zdá se mi, že jste veliký optimista…“
„Ne, jen prostě vím, že v přírodě, když hrozí nebezpečí druhu nebo populaci, vzniká nahromadění, tzn., že velká ztráta v jednom místě se kompenzuje extrémně velkým množstvím těch, kdo může tuto množstevní ztrátu kompenzovat. Proto nebyla završena nebo se nestihla završit načatá genocida proti našemu národu. Ale, jak byl výkvět společnosti tehdy ztracen, „sociální paraziti“ si mysleli, že tento proces úspěšně dokončili…“
„Noc Svaroga – co to znamená?“
„To je pojetí určité doby. Prostor je nehomogenní, má vliv nejen na život hvězd, nýbrž i na jakoukoliv jinou živou existenci, včetně a zvláště na – člověka, který se speciální způsobem oddělil od ostatního živého světa. Zóna nehomogennosti, to je svědectví toho, že různé procesy mají různý vliv na náš systém a vyvolávají deformaci… „Noc Svaroga“ je určitý časový úsek, kdy se náš Sluneční systém nachází v zóně prostorové deformace. K tomuto jevu dochází periodicky. Poslední „Noc Svaroga“ skončila v letech 1995-1996.“
„To znamená, že vycházíme z tmy…“
„Ano a vyvolává to určitý optimizmus. Rusko, nehledě na veškeré podmínky jeho nepřátel, žije a žít bude!“