Mrkev neboli karotka je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých, která v prvním roce vytváří kořen a listovou ružici a vstřebává sílu země. Ve druhém roce vstřebává kosmické světelné síly, vyroste do výšky a vytvoří jemně členitý okolík, který poskytuje dostatek nektaru broukům, mouchám a hmyzu s krátkym sosákem. U kvetoucí rostliny je charakteristická přítomnost jediného purpurového květu uprostřed bíleho okolíku. Darwinističtí biologové si smysl tohto „mrkvového květu“ nedokážou vysvětlit. V Anglii se kvetoucí divoká mrkev nazýva Quenn Anne´s lace, tedy „krajky královny Anny“, protože opravdu vypadá jako jemná krajka. Květ mrkve prý vznikl tak, že se dobrá královna při vyšívaní krajek píchla do prstu a kapka její krve spadla do prostřed vyšivání. V západoeurópskych zemích se tmavý květ nazývá „dívčina hanba“ nebo „dívčina počestnost“. Je považována za signaturu a naznačuje, že tato rostlina souvisí s menstruačním krvácením, tělesným chtíčem a plodností. V Sedmihradsku panuje přesvědčení, že nepřítomnost nebo naopak velikost této „krvavé skvrny“ souvisí s počestností panen. Dříve bývala skvrna větší, dnes už mladí lidé téměř neznají stud. A až jednou na květech mrkve nebude vůbec žádná skvrna, pak už bude nedaleko konec světa.
Během zrání semen se okolík stáhne a vypadá jako ptačí hnízdo – odtud jeden z názvu mrkve v německy mluvících zemích (Vogelnest – ptačí hnízdo). Malé ostatné plody se rozšiřují tak, že se přichytí na oblečení lidí či na srst zvířat, která o rostlinu zavadí. Mrkev pěstovaná na zahradách a divoká mrkev vyskytující se v oblasti od Sibiře po Evropu a sever Afriky patří ke stejnému druhu. Vzájemně se bez problémů opylují. V Americe mrkev pěstovaná bílými přistěhovalci zplaněla a rychle se zpátky proměnila ve svou původní divokou formu. Dnes už se tam pěstuje na obrovských plochách.
Vědci se nemohou shodnout, kde byla mrkev jako první vypěstována, jestli ve střední Asi, ve Středomoří nebo na severu Evropy. Semena sice byla nalezena v odpadcích obyvatel v oblasti kolem Bodamského jezera z doby kamenné, ale určitě se jednalo o semena divoké mrkve. Ta se totiž od semen kultúrních druhů nedají rozlišit. Lidé doby kamenné pravděpodobně mrkev nepoužívali ani tak jako potravinu, ale spíše jako léčivou rostlinu.
Nejstarší zmínka o mrkvi pochází z Řecka, kde se její tenký kořen zhruba o tlušťce jednoho prstu příležitostně vařil a jedl. Lékař Dioskurudes (60 n. l.), který dobře znal byliny, uvádí, že „listy, rozmačkané s medem, se nanášjí na rakovinové vředy, že semena mají zahřívací sílu a odvar z nich stimuluje produkci moči, podporuje měsíční krvácení (menstruaci) a vypudzuje plod, léčí bolesti břicha a zahání vleklý chronický kašel a konečně vařený kořen pomáhá proti kousnutí hadů a jedovatých zvířat.“
Zda byla carvitas, kterou na svých pozemcích přikázal pěstovat Karel Veliký, neboli „morkrud“ svaté Hildegardy, opravdu mrkev, není jisté. Výraz slovansko-germánskeho původu mohra znamená něco ve smyslu „jedlý kořen“ a může označovat jak žlutou řepu, pastinák, ale i sevlák zeleninový (Sium siasarum). Křupavá, oranžová karotka, která se dnes pěstuje v našich zahradách a která dnes už má ve světovém zemědelství značný význam, tehdy ješte neexistovala. Žlutá či oranžová mrkev se v 16. nebo 17. století nejprve pěstovala v Nizozemí. Na útěku před běsněním Španělů pod vedením pověstného vévody z Alby přinesli Holanďané tento druh zeleniny s sebou do Holandska, Francie a dalších zemí, kde si hned získala velkou oblibu. Urozené dámy si tuto rostlinu natolik oblíbily, že si dokonce zdobily klobouky mrkvovou natí, která připomíná kapradinu. Tato nová kořenová zelenina brzy vytlačila starší druhy – pastinák a sevlák zleninový, a to nejen ze zahrad, ale také prakticky z povědomí Evropanů.
Rolníci a zahradníci – pěstitelé zeleniny přenesli tradice a sympatie, se kterými pohlíželi na ostatní druhy kořenové zeleniny, také na žlutočervenou karotku. Vysévali semena karotky z baňatých nádob, aby narostly silné kořeny, a sice na Zelený čtvrtek a o dalších významných dnech. Obyvatelé Slezka prováděli setbu na svátek svatého Benedikta (21. Března), protože z jeho jména vyvodzovali, že mrkev bude „silná jako nohy“ („Bene dick“ – silný jako nohy). Lidé věnovali pozornost i znamení zvěrokruhu. Výsev prováděli tehdy, když se Měsíc nacházel v některém ze zemských znamení (znamení spojené s živlem země podporuje tvorbu kořenu) – antroposofové, kteří se řídí podle kalendáře Marie Thunové, to tak dělají stále. Výsev ve znamení Raka znamená rozvětvené kořínky, ve znamení Štíra mrkev červiví, ve znamení Blížencu se kořeny dělí, ale ve znamení Ryb budou pěkně hladké. A aby byla úroda obzvláště dobrá, ráno o svatodušních svátcích se ženy potají vyválely nahé na poli osetém mrkví.
Mrkev je „prosvětlená rostlina“. Absorbuje do sebe kosmické energie v takové míře, že se substance listu prakticky rozloží a tvoří se jemně zpeřená vějířovitá nať. Energie světla, které se v rostlinách materializují především ve vůni (éterické oleje), barvě a cukru, pronikají celou rostlinou až do červenožlutého kořene. Právě ony světelné energie jsou zdrojem specifických léčivých sil této miříkovité rostliny.
Mrkev je velmi prospěšná potravina působící proti hlístum. Cizopasní červi napadají člověka tehdy, když je oslabena jeho životní síla, jeho „éterické tělo“. Červi, tvorové vlhkého, temného, hnilobného prostředí souvisejícího s Měsícem, nemají rádi světlo.
Syrová nastrouhaná mrkev je pro ně příliš „světlá“, příliš „slunná“ – a tak jsou paraziti nuceni opustit střevo. Éterické oleje obsažené v karotce, které zahánějí červy, působí i proti bakteriím. Na bakteriální průjem u kojenců není lepší prostředek než mrkvové pyré.
Goethe jednou popsal oko jako „souvisejíci se Sluncem“, tedy „tvořené světlem pro světlo“. Proto nás neudivuje, že mrkev jako „světelná rostlina“ prospívá i našemu zraku. Karoten, předstupeň vitaminu A, který je zodpovědný za pozitivní oranžovou barvu kořene, posiluje a chrání sítnici, což podle lidových představ umožňuje lepší vidění v noci. Karoten, který v karotce koncentruje sluneční světlo, má podle moderních výzkumu také další důležité funkce. Je to antioxidant a vychytávač volných radikálu: Zneškodňuje tyto agresivní kyslíkové radikály, které vyvolávají rakovinu. Četné studie dokládají, že osoby s vyšší hladinou karotenu v krvi mají významně nižší riziko onemocnění rakoviny žaludku nebo plic než osoby s nízkou hladinou karotenu. Tento provitamin posiluje náš obranný systém, a to tak, že stimuluje makrofágy – velké buňky, které jsou součástí našeho imunitního systému a které likvidují cizorodé látky. Nadměrný karoten se ukládá v kůži, kterou chrání před škodlivým UV-zářením. Denní potřebu karotenu u lidského organismu pokryje už padesát gramů mrkve.
Mrkev nám prospívá obzvláště v zimě, kdy naše telo trpí nedostatkem světla. To se zjistilo v Norsku, kde během tmavých zimních měsícu silně poklesla výkonnost žáků ve škole. Poté, co byla celplošně zavedena povinná školní snídaně – ovsené vločky (namočené v mléce a oslazené trochou přírodního cukru), ke kterým se ráno přidala čerstvě nastrouhaná mrkev, byly děti výrazně pozornější a čilejší.
Světelné síly mrkvy vyzařují v lidském mikrokosmu az do spodních tělesných čaker, tedy do oblasti střev a močových i pohlavních orgánu. Lidové léčitelství předpisuje čaj z kvetoucí nati mrkve při vodnatelnosti, chronickém onemocnění ledvin a onemocnění močových cest, protože podporuje produkci moči a čistí krev, a dále ji předepisovalo při dne.
Mrkev byla odnepaměti spojována s pohlavním pudem a početím. To zřejmě ani tak nesouvisí s tvarem dnešní zahradní mrkve, která připomíná falus, ale spíše s kosmickými světelnými silami, které tato rostlina symbolizuje. Jak nám sdělují skutečně vidoucí lidé, my sami jsme světelnými bytostami, kteří se skrze oheň vášně našich rodičů inkarnují do materiálního těla. Především divoká mrkev, která má tenké kořeny a je silně aromatická, se používala jako afrodiziakum a sexuální tonikum. Ještě před nedávnem sbíraly mladé ženy na Hebridách kořeny divké mrkve, které pak dávaly svým partnerům při tančních slavnostech nebo o víkendu ke žvýkání. Také Řekové žvýkali kořen mrkve jako afrodiziakum. Hieronymus Bock (1539), botanik z období renesance, uvádí, že „kořen mrkve uvádí plod do mateřského lůna (oplodňuje), proto pomáhá všem těm, kdo slabě močí a jsou v díle (manželských stycích) nemohoucí (impotentní).“ Když se tedy Bugs Bunny, drzý zajíc z komiksu chrupající mrkev, žertem zeptá nezkušeného svátečního lovce Elmera Fudda „What´s up, Doc?“ („Jak je, doktore?“, doslova ovšem „Jak to stojí, doktore?“), pak jde o narážku na staré asociace: Zajíci stejně jako mrkve už od nepaměti symbolizují sexuální potenci a plodnost. Moderní fytochemici to zdůvodňují tím, že tato rostlina obsahuje porfyriny, které stimulují prdukci gonadotropních hormonu v hypofýze.
Na sexuální oblast působí také semena mrkve. Antroposofický botanik Wilhelm Pelikan píše, že „plody prý podporují menstruaci a početí a mají močopudné a odvodňujíci účinky, přičemž rovnováha tekutin se znovu navrací pod vládu astrálního těla“ (Pelikan I 1975:81). Ve starověkém Řecku se z mrkvových semen připravoval nápoj nebo se tato semena zaváděla do těla ve formě čípku – to vše na podporu početí nebo menstruace. Egypťané vařili semena v medu a připravovali tak stimulační elixír. (Na tomto místě je vhodné varovat: Semena pusobí také jako emenagogum, tedy mají abortivní účinky, a jsou tudíž kontraindikována v těhotenství. Jinak působí proti nadýmání, mají močopudné účinky a u kojícich matek podporují tvorbu mléka.)
Mrkvová nať působí jako antiseptické diuretikum, ve formě čaje se pije při zánětu močového měchýře a prostaty a preventivně ráno a večer proti ledvinovým a žlučníkovým kamenům. Listy je možné rozmačkat na kaši a přikládat na špatne se hojící rány, popáleniny nebo omrzliny. Čerstvé mladé listy jsou vhodné do polévky. Kuchař nebo zahradník tedy nemusí nať vyhadzovat, nýbrž může ji usušit a použít na léčivý čaj nebo jako koření do polévky.
Karotka má nejen léčivou sílu – pronikla i do lidové imaginace. Jedna stará pověst vypráví o obchodníku se semeny, který projížděl Porýním. Z jednoho semena, které mu vypadlo z pytle, vyrostla obrovská mrkev. Rolník, který ji našel, jí krmil dva voly po celou zimu. Rohy těchto zvířat byly tak velké, že když se do fouklo na svátek svatého Martina (11. listopadu – na začátku bláznivého ročního období), tón z nich vyšel až na Jiřího (24. dubna).
E.T.A. Hoffmann ve své povídce „Königsbraut“ (Královská nevěsta) vypráví o slečne Ännchen von Zabeltau, mladé zahradnici, kterou zeleninový král Daucus carota I. unesl do podzemní říše červů a kořenů. Vysvobozena byla teprve tehdy, když trpaslík zaslechl nářek svých poddaných, kteří se rozkrájeni na kousky vařili v hrnci, a při pokusu je zachránit sám spadl do hrnce.
Na závěr ještě několik tipů pro zahradníky: karotka upřednostňuje kyprou, písčitou půdu s vysokým obsahem křemíku, která jí umožňuje vstřebat světelnou sílu, a ke hnojení potřebuje vyzrálý (nikoli syrový) kompost. Dobře prospívá ve splečnosti pórku nebo cibule, protože vůně cibulovitých rostlin odpuzuje pochmurnatku mrkvovou.
Čeleď: miříkovité, okoličnaté
Další názvy: královna zelenin, mrkva, mrkvička, budič lásky, žlutá řepička, žlutá repa, mrkvous, mrkous, mrkvice, něm. Mohre, Karotte, Mohrrube, Gelbe Wurzel, Gelbe Rube, Ruebli, Wurzel, Vogelnest
Léčivé účinky: kořen: podporuje trávení, posiluje imunitu, antioxidační účinky, likviduje parazity,
Listy: horí rány,
Semena: odvodňují, čistí krev, podporují tvorbu mléka u kojících matek, podporují menstruaci a početí
Symbolický význam: světlonoš, signatura bohu lásky, Marta a Venuše, královna Anna (Anglie)
Planetární príslušnost: Merkur a Venuše, kořen = Mars
Z knihy: Wolf-Dieter Storl – Léčivá síla divokých bylin a zeleniny
Knihu si môžete zakúpiť tu: http://eshop.biosferaklub.info/produkt/leciva-sila-divokych-bylin-a-zeleniny/